On: "Bolelo Tě to?" Ona: "Co?!" On: "Když jsi spadla z nebe"

Říjen 2008

Obrázek s citátem

30. října 2008 v 23:56 | MaCicKa009 |  Moye...:-*





Dopis na který od tebe čekám :´(

26. října 2008 v 0:24 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Jak dlouho to už je? Už jsem to přestal počítat Pamatuji si jen to datum, ten den, kdy jsem Tě viděl naposledy, naposledy políbil a naposled Ti řekl ta dvě slůvka. Slova, kterých se v současný době bojím. Zvláštní, jak se může život změnit. V jeden den jsi nadně...uplně tam strašně dole...pak se někdo objeví, chytí Tě za ruku a vytáhne. Jenže ne na zem, ale mnohem, mnohem výš. Až tam, kde se plní sny, kde existují zázraky...až někde tam, kde budeš maximálně šťastnej....
jenže
jenže pak, zničehonic, se to zlomí...a následuje pád...pád až dolů...níž a hloub než dřív...a najednou tu ale není nikdo, kdo by Tě vytáh...
chjo...je to už tak dávno, a přesto na Tebe myslím, den co den, noc co noc...když jdu spát...posílám Ti po větru, tichounce a nesměle, přání, aby ses krásně vyspinkala a měla se nádherně...chybíš mi, víš?
už tolikrát jsem se chtěl vydat za Tebou...přijet, zaklepat a čekat na Tvou reakci...třeba bys mě obejmula, třeba poslala pryč...bo bys stála a koukala jako já
víš, bylas má první láska...první opravdová...a budeš poslední...to jsem Ti slíbil, vzpomínáš, když jsem Ti dával prstýnek...slíbil jsem Ti, že budu milovat jen a jenom Tebe...zvláštní slib...strašně těžkej...bo je šílený žít sám....teda "žít"...ale já to jinak nechci...chtěl bych zpátky jen Tebe...nikoho jiného, víš? a možná to bude znít divně, ale jsem an sebe pyšnej, že tenhle slib dodržuju...bo...bo tys byla moje láska...moje opravdová láska...a vždyť...láska by ztrácela smysl, kdybychom se mohli zamilovat a odmilovat na povel...víš, pořád sháním odvahu jet za Tebou...ozvat se Ti...před nějakou dobou...potkal jsem na cestě nehodu...pomáhal jsem tam...jeden člověk tam umřel...já pak seděl doma a koukal...do zdi...myslel na Tebe, přemejšlel o životě...říkal jsem si, že bych se Ti měl ozvat, říct všecko, co jsem nestačil říct, omluvit se, poprosit o novou šanci...ale nesehnal jsem časem odvahu....několik měsíců potom...jsem zase seděl...zase koukal, tentokráte ale ne do zdi, ale do kmene stromu, o který jsem se zastavil...když jsem se točil na silnici, myslel jsem na Tebe lásko, víš? že nemůžu umřít, bo jsem tu něco nedokončil...že jsem Ti to neřekl...no a pak jsem seděl a říkal si, že jsem přežil...že Ti to teda musím říct...ale...ale pak jsem zase nesehnal odvahu a tak to tu píšu jen tak..."na papír"...a bláhově doufám, že sem jednou zabloudíš...a třeba mi napíšeš...třeba se ozveš ty, když já jsem zbabělej...víš...je to už moooc dávno, ale nepřestal jsem Tě milovat...ani na chviličku...jsi pro mě vším...prosím...vrať se

n4

26. října 2008 v 0:20 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Bola krásna jeseň a spoznala som teba. Chcel si viac než byť kamarát. Bála som sa toho. Zľakol si sa aj ty?! Alebo uveril rečiam druhých? To už nikdy nezistím. Zavrhol si ma len za veci, ktoré som neurobila. 1000-krát som sa ti ospravedlnila za niečo, čo som nespáchala. Ale neveril si. Všetko, čo si mi napísal, ma dosť ranilo. No nikdy si mi to nepovedal priamo do očí! Pýtam sa prečo? Keď som ti taká hnusná? Prečo mi to nedokážeš povedať? Ja som neverila tým rečiam o tebe. Verila som len tebe! Verila a ľúbila... Milovala som tie chvíle s tebou a chcela som aby boli nekonečné. Vedela som však že to šťastie nemôže trvať večne. Všetci nám to chceli pokaziť a podarilo sa. Ja viem, že toto si nikdy neprečítaš. Alebo ak áno, tak sa budeš smiať. Ale prosím, nesmej sa, len si spomeň na tých pár krásnych chvíľ a dúfam že mi uveríš, že ťa stále ľúbim. Zbohom...

dekuji ti..

26. října 2008 v 0:17 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Děkuji. Děkuji, za vše co jsi pro mne udělal, že jsi mě naučil dívat se na vše v jiném světle. Děkuji za naději, kterou jsi mi ukázal a za cestu, kterou jsme spolu mohli jít. Děkuji za noci, kdy jsem díky Tobě nebyla v šeru a mohla být šťastná. Děkuji za každou chvilku strávenou rozjímáním a každou chvilku společného mlčení. Za krásu, kterou jsem objevila jen díky Tobě. Byl jsi vždy se mnou, když jsem Tě potřebovala, dokázal jsi mi pomoct, poradit, zachraňovat nezachranitelné situace. Dokázal jsi být přítelem, dozorcem, rádcem, soudcem i příjemným společníkem. Byl jsi vším, čím jsem chtěla, abys byl. Dokázal jsi nemožné. Dokázal jsi to, že jsem ze sebe vydala to nejlepší, našla jsme smysl života, svůj směr, svou cestu, svůj cíl. Děkuji.

achjo:(

26. října 2008 v 0:13 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Píšeš mi jako by se nic nestalo.Zapoměl si snad už?Já rozhodně ne.Pokaždé když mi napíšeš vzpomenu si.Vzpomenu si na ta zklamání,kterými jsem si prošla poměrně nedávno.Nemůžu na to zapomenout.Nejde to,ikdyž bych si to přála a začala to všechno úplně od začátku.Mělo by ale vůbec co začínat?Možná.Pořád mi na tobě záleží, ale jak mám vědět, že mi pořád jenom nelžeš?Někdy mi příjde to, co mi píšeš divné, ale na druhou stranu si zase říkám proč by sis to všechno vymýšlel?Pro pobavení?Nevim a asi nikdy nezjistim.Raději to ani vědět nechci.Bylo by to jenom další zklamání a to nechci.Pořád mi píšeš jak mě máš rád a že si rád že mě znáš, tak ale proč si mi to všechno dělal?Proč si mi způsoboval tolik zklamání?Proč?Mohla bych se ptát na tolik otázek, ale vím že by to bylo zbytečné, protože ty by si mi nebyl schopný odpovědět.Posílal by si mi jen samé smutné smajlíky a psal jak tě to mrzí.Pravda?Lež?Už ani nevim a popravdě je mi to celkem i jedno.Nechci se pořád vracet k minulosti, ale okolnosti mě k tomu pořád nutí.Bohužel.Chci už konečně udělat tlustou čáru za minulostí.Proč mi to pořád nejde?Co dělám špatně?Nemám už sílu pořád všechno řešit a nakonec stejně zbytečně.Chci změnu.Chci být jiná.Chtěla bych si svůj život užívat, tak proč to nedokážu?:(Proč se neumim radovat ze života jako někteří?Možná nemám ten správný důvod.Prostě to nedokážu i když bych tak strašně chtěla.Asi nechci dostatečně moc.Snad si někdy budu jen tak užívat,budu konečně od srdce šťastná...Snad.

n3

26. října 2008 v 0:11 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Člověk někdy udělá něco, co si v tu chvíli myslí, že to je to nejlepší, co může udělat..Jenže po čase zjistí, že to byla chyba, kterou kdyby mohl vzít vrátit, tak by to uděl.. Ael čas nelze vrátit zpět! Ale jak tu chybu napravit?
Je mi to líto to, co se stalo..Ael nevím, co mám dělat..Zapomenout nemohu a ani nechci..Na krásné chvíle se totiž nezapomíná...
Chtěla bych ho mít teď u sebe - obejmout ho a říct mu, že ho mám moc ráda, a že o něj nechci nikdy přijít..
Ono by to celý bylo ,,lehčí", kdybychom se neznali tak dlouho..Ono to možná jednou přejde, ale za jak dloho.. TO je ve hvězdách...Přála bych si dostat 2.šanci..Kdybych ji dostala, tak věřte, že bych se té chyby už nedopustila a jen tak bych se ho nevzdala, jelikož mi na něm moc záleží..Je to někdo, kdo mě zná víc než dost a má mě rád i s mými nedostatky..I já jeho..Jsou věci, v kterých jsme měli něco stejného..Tak proč to skončilo..? Vím, protože jsem blbá..Ale co mohu udělat, abych dostala 2.šanci..? Nvm,ale kdo to ví..?
Chybí mi to, co mi dřív vadilo..Ironie, co..? chybí mi tak jako šálku podšálek, tak jako levé botě ta pravá, tak jako noži vidlička.... Mrzí mě to...

n2

26. října 2008 v 0:05 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Proč je to tak dávno, tak strašně dávno a já pořád nemůžu zapomenout?? Proč když se na tebe podívám, slzy se mi derou do očí, když už ani nemám sílu brečet..?? Proč se se všemi dokážu bavit normálně jen s tebou ne?? Proč za každým dokážu přijít, obejmout ho a tebe ne?? Pořád bych jen brečela, i když už ani není co..:( možná bych si s tebou o tom všem měla promluvit, ale nemám na to sílu..bojím se, že bych před tebou musela brečet..a to já nechci..bojím se, že bych byla jeste více dojebaná, než jsem ted.. že by si ke mě změnil přístup..bojím se, že mě odmítneš.. vím, že jsem už šanci měla, ale to bylo tak dávno, to jsem byla hloupá a malá, nechala si tě utéct.. ted by to bylo vše jiné.. Kéž by jsi mi tak dal šanci..aspon jednu..poslední..:´(

n1

25. října 2008 v 23:58 | MaCicKa009 |  Zmenil mi život..Navždy v srdci
Byla jsem obyčejná holka,ale našla jsem něco nebo spíš někoho kdo mě dokázal dát úsměv do tváří,kdo dokázal že jsem šťastná, někdo kdo mě měl rád, stál při mně,ochraňoval mě a věřil ve mě!Strávila jsem s ním krásné, překrásné chvíle svého života.Dokážu popsat každou chvílí,každý den,hodinu,minutu..v tomhle báječném světě s ním!Pamatuji si každý okamžik,dotek,vůni,slovo,hlas i pohled..každou slzu,každý smích,každý polibek..prostě vše!Na to se nikdy zapomenout nedá!Pamatuji si i na první setkání s tebou,první obejmutiprvní pusu a polibek..!Na naše ruce v sobě spojené,ruce kolem pasu a v odejmutí!Každý pocit a každá myšlenka okamžik a vzpomínka mě ničí!Když si představím jak to bylo krásné!Stoupala jsem stále výš a výš..až sem se toho nebe dotkla..měla jsem vše! A najednou moje pocity a moje mysl začali dělat věci…strašné věci!stačil jeden pohled,dva dny a par slov… a všechnu tuhle krásnu to zničilo!Spadla jsem znovu na tu krutou zem..začínala jsem zase znovu žít v realite!Svět se mi zhroutil před očima…tolik málo a štěstí je pryč!jedna malá ale přitom tak velká osudná chyba!Nikdy si to neodpustím..Nikdy!Začala jsem byt zoufalá začala jsem ho proklínat,ale i sama sebe!kdybych nebyla tak blbá..říkala jsem si,mohla jsi byt ještě šťastná!Tahle chyba už se nedala vrátit!Omluvy,slzy vysvětlení NE prostě ne!Začínala jsem žít nový život!Uzavřená do sebe.Všechno jsem viděla černě..Ne už to nebylo moje staré já!Moje večery jsem probrečela..a co večery celé dny pro mě byly mučením!Promítala jsem si v hlavě znovu všechny okamžiky..všechny hlasy,slova,pohyby..A víc a víc jsem si uvědomovala co jsem ztratila.O co jsem přišla svou hloupostí!Nemohla jsem vydržet tuhle bolest,tu zátěž a vzpomínky…moje mysl byla silnější!
Donutila mě, a jednoho dne jsem s tím skončila..bohužel marně!Bůh chtěl abych žila dál na tomhle světě..Na světě na němž nemám pro koho žít!Nechal mě v bolestech a trápení...A začalo to strašné období. Nemohla jsem ho vidět!Ty modré oči,tmavé vlasy a tu postavu kráčejíc ke mně…Oči se mi plní hned slzami!Mí přátelé mě ale drží…nemohla bych jim to znovu udělat!Naučila jsem se s tím žít!Každý večer,i den co den sedím u okna a přemýšlím jaké by to teď asi bylo..!být vedle něj cítit ho,poslouchat ho,vidět a líbat!Tahle představa mě dohání k pláči.Vlastně nic jiného ani nedělám.Pro mě život už dávno skončil!Doufám že zas budem někdy spolu..jsem šťastná když ho vidím..A najednou další prudká rána přímo do srdce..Má holku..To už jsem sklesla úplně na dno..nemohla jsem se nadechnout..tímhle to skončilo!Můj pláč to asi nikdy nespraví ani mě nepochopí!takhle moje naděje končí!Ale já ho milovala,miluji a vždy milovat budu a nikdy si svou hloupost neodpustím!Nesměji se tak jak dřív,nežiji tak a ani se tak nechovám! Jsem jiný člověk…půlka mě totiž vymřela..a chodí úplně někde jinde!
Ti cco si toc nepozijoou to nepochopii!!!