On: "Bolelo Tě to?" Ona: "Co?!" On: "Když jsi spadla z nebe"

Říjen 2009

12.října 09

12. října 2009 v 22:58 | MaCicKa009 |  Moye...:-*
Přijala jsem strach jako součást života - obzvláště strach ze změny... Šla jsem kupředu navzdory bušení v mém srdci, které říkalo: vrať se zpět. ....

:))))))nooo

10. října 2009 v 22:16 | MaCicKa009 |  Odpusť mi ... :-*
Když se ráno probudím, přemýšlím jestli se mi ozveš... čekám na to jako na vysvobození.Říká se: ,,Nikdo si nezaslouží Tvoje slzy.'' ale ty si je zasloužíš, po tom všem co jsi pro mě udělal a vytrpěl si. Už na to nemám sílu, snažit se zapomenou... Prostě to nejde=( Jestli Tě má něco bolet, tak ať to radši bolí mě... já za to všechno můžu...nebudu se snažit Tě získat zpět, protože na moje místo už přišel někdo nový...a je to dobře=)aspoň rychlejš začneš žít nový život. Dneska, když už jenom vzpomínám, tak brečím...né proto, že bych něčeho litovala, ale proto, že jsem zažila to, co s nikým už asi nezažiju. Ale už to vzdávám, nebo sem to spíš už vzdala...Takže...seš na tahu...

nikdy

10. října 2009 v 22:07 | MaCicKa009 |  Sbohem..:-*
Sedli si, vzal ji za ruku zlehka, jako by se bál, že jí tím snad ublíží....podíval se na ni a řekl : ,, přemýšlel jsem o nás a chci pauzu´´ . Slyšela dobře nebo je to jenom legrace, cože????? V uších jí zněla věta, kterou před chvílí pronesl a nemohla tomu uvěřit. Z očí se jí začaly hrnout slzy, nevěděla co má teď dělat.... podívala se na něj, nic neříkal, díval se mimo ji a výraz jeho obličeje jako by říkal: promiň . On....milovala ho, nespoutaně, vášnivě, něžně, neskutečně moc. Kvůli němu by byla ochotna i zemřít a on ji prostě ze dne na den oznámí, že chce pauzu. Pauza?? Co to je pauza? Budou stále pár, jen se prostě nebudou vídat a on jí po měsící pauzy oznámí, že má jinou?? Tak to ne ......... Vstanula a řekla: ,, Lásko, nechci pauzu, neuznávám ji. Buď se rozejdeme, nebo to zkusíme dál. Vyber si. A jestli si vybereš rozchod chci ti jen říct, že tě moc miluju. Možná budeš chtít, abychom byli kamarádi, ale tohle já nesvedu. Nemohla bych koukat do tvých čokoládových očí a dělat, že je mi fajn. Vlastně ani nevím proč to děláš, ale je mi to už jedno. Navždy tě budu milovat. ... Chvíli nic neříkal a jí se svíralo srdce, pořád věřila tomu, že si to rozmyslí a do vlasů ji šeptne, že jí nechce ztratit..... Vstanul, ale pořád se díval do země a řekl : ,, promiň, ale ten rozchod chci´´ Tak a je to tady, nechal ji. Vzala si kabelku a pomalým krokem šla na vlak. Počkej, zastavil ji. Můžu tě naposledy obejmout? Nevěděla, co má říct. V tento moment ho nesnášela.Tak moc ho nesnášela....ale nakonec tedy řekla že může .... Objal ji, objal ji pevně. Stáli tam spolu s obětí,kolem chodili lidé, ale bylo jim to jedno. Ona hrozně plakala a vlastně ani nevěděla, co s ní teď bude. On jí pošeptal do ucha: Vždycky jsem tě miloval, a pořád tě miluju, ale ty naše hádky mě ničí Miruš... otdáhl se od ní, vzal jí za ruku a naposledy políbil. Pak se otočil a mizel jí z očí. Ona cítila, jak pomalu umírá...bez něj není nic.....přes slzy už ani neviděla, ale to jí bylo jedno, došla na vlak a odjela domů. Její nejhorší den života, doteď si pamatuje to datum : 25.9.05. Už nikdy se nechce zamilovat......nikdy.

Jděte a žijte

10. října 2009 v 22:00 | MaCicKa009 |  K zamyšlení
Snila jsem o Tobě-získala jsem Tě.Nechtěla jsem o Tebe přijít-ztratila jsem Tě.Chtěla jsem stát na vrcholu-došla jsem tam.Nikdy jsem se nechtěla změnit-nepoznávám se.Tohle jsou sny a přání.At se splní nebo ne vždycky pro ně prolijete potoky slz.Až dosáhnete štěstí, tak si to ani pořádně neuvědomíte dokud nevyprchne nenávratně mimo Vaši existenci.Je krásné snít a když se Vám splní Vaše štěstí stejně pomine...nikdy neuděláte, to co je správné, protože nikdo neví, co je správné.Když dosáhnete úspěchu nikdy po Vašem boku nezůstane navždy.Chtěla jsem příliš a nezůstalo mi nic.Sny jsem si splnila a zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.Nechtějte od života příliš, protože Vám to stejně nedá.Nechtějte být nejlepší, protože se vždycky najde někdo, kdo vás srazí na kolena.Nepokoušejte se změnit, protože změnit Vás dokáže pouze život.Nechtějte zapomenout, protože by Váš život zůstal pustý...Krásné vzpomínky opláčete, protože víte, že už je nevrátíte.Špatné vzpomínky opláčete, protože víte, že bolí ikdyž bolest zmizela a už se nikdy nevrátí.Nechtějte být štastní, ale budte stastni.Neplánujte si budoucnoust, protože život neznamená čísla v kalendáři.Nepřípomínejte si minulost, protože zbytečně brzy zestárnete.Nepřemýšlejte nad přítomností, protože ta právě trvá.Nežijte okamžikem, protože ten zapomenete..Nepřemýšlejte, protože to bolí.Snažte se jít kupředu s hlavou vztyčenou...jen jdětě a život Vám ukáže cestu.Jdětě a žijte.Tak jak pomine štěstí, sny, přání, vzpomínky, tak pomine i Váš život.

Ironie života?

10. října 2009 v 21:57 | MaCicKa009 |  K zamyšlení
Život je jen jedna velká ironie!! Když já sem po tobě toužila ty jsi neměl zájem a teď když chceš ty mě, tak já si uvědomuju, že tě nemiluju...tak mi někdo vystvětlete proč sem udělala tolik blbostí než mi došlo že už o něj nemám zájem?? Proč sem opustila kluka kterej mě měl doopravdy rád?? Proč chybuju jenom kvůli minulosti?? Proč se děje tolik hnusnejch věcí?? Proč je život tak těžkej? Proč láska bolí?Proč se věci nědějou podle našich představ...proč nám život bere před nosem lidi který milujeme...proč...?

Tohle není fér

10. října 2009 v 21:55 | MaCicKa009 |  K zamyšlení
Líbím se ti? Nelíbím... Tak proč se na mě pořád koukáš? Máš mě rád? Nemáš... Tak proč se na mě usmíváš? Miluješ mě? Nemiluješ... Tak proč mě objímáš? Proč tohle všechno děláš? Dáváš mi naději... Jen planuöu naději, která je krásná, ale nikdy se nezmění ve skutečnost. Tak proč to děláš? Myslíš na mě někdy? Nemyslíš... Tak proč mi píšeš? Ty si to neuvědomuješ, ale mě to zraňuje a každý den, kdy tě vidím, kdy mi dáš tu planou naději, je pro mě hrzným utrpením, protože já vím, že nic víc nebude. Ale proč s to všechno nemůžeš odpustit? Nebav se semnou, nesměj se na mě, neobjímej mě... Potom to bolí jenom čím dál víc... A kdybys, přeci jenom něco cítil, proč mi to neřeneš? Já nemohu být ta první, asi je to chyba, ale já se bojím. Už to tu bylo jednou a já ti to málem řekla a co se stalo? Najednou se všechno sesypalo jako domeček z karet a já jsem byla ráda, že jsem ti nic neřekla. Dostala jsem se z toho, tak proč mi to teď musíš připomínat? Proč zrovna teď? Byla jsem přesvědčená, že ty jsi nanejvýš můj kamarád, ale stačilo jedno obejmutí, pár hezkých slov a já v tom mám být znova? To ne... To nechci... Jak se mám potom v tobě vyznat? Možná bych byla schopná něco ti říct, ale ty měníš nálady ze dne na den... Já nevím na čem jsem, ani nevím, jestli to chci vědět... Chci být zase v pohodě, nezávislá, chci tě dostat z hlavy... Tak už mi to, prosím, přestaň dělat... Prosím...

tak tak..

10. října 2009 v 21:51 | MaCicKa009 |  Moye...:-*
Už jsem nevěřila, možná jsem nechtěla věřit... Nevěřila jsem, že se něco takového doopravdy může stát...Ano znám lidi, kterým se to stalo a jsou šťastní, protože se zamilovali do osoby, která jejich city opětuje. Ale já už jsem ani nedoufala, že by se mi to také mohlo stát... Všechno to začalo tak nevinně, ty ani nevíš, jak dlouho už ses mi líbil, ale potom jsem tě dostala ze své hlavy a věřila jsem, že možná někdy budeme kamarádi. Jenže potom si přišel, obejmul mě a já měla pocit, že se vznáším. Zase se to vrátilo, i když jsem si namlouvala, že o nemůže být pravda, že z tebe už jsem "vyléčená". Potom jsem si konečně přiznala, že tě mám ráda a moc. Jenže potom o bylo jako na horské dráze => jednou nahoře a potom zase dole, vůbec jsem nevěděla na čem jsem, snažila jsem se to neřešit, ale nešlo to. Naštěstí v té době, kdy jsem byla spíš dole než nahoře, mi hodně pomohl jeden člověk. Ani neví, co pro mě všechno udělal, stačilo, abychom se spolu chvíli bavili a všechno, co mi řekl mi hrozně pomohlo. Přestala jsem se za každou cenu snžit zjistit, co k tobě cítím, protože na to přijdu až časem. A to není všechno, všechno věci, které mi řekl jsem si vzala k srdci a opravdu mi to neskutečně pomohlo, sama jsem nevěřila, že zrovna on mi dokáže pomoct. Už jsem nebyla hromádka neštěstí, která nevěří a na všechno se dívá pesimisticky, snažila jsem se neřešit co by kdyby a prostě jsem si užívala. Ano pořád mě občas přepadla myšlenka, jak to asi myslíš, ale snažila jsem se jí potlačit a vyhnat z hlavy. A potom se konečně stalo to, co potlačilo moje pochybnosti. Moc ti děkuju... Ty nevíš, co se ve mě odehrávalo a možná, kdybys to věděl, tak si myslíš, že jsem přecitlivělá holka, ale já jsem stejně moc ráda, že jsem tě poznala takového, jakého tě znám teď. Děkuju, že jsi semnou...=o*
Zjistila jsem jedno... když jsem se hrozně moc snažila, abych ho zaujala, tak se nic nedělo a já jsem se jen trápila, ale teď když jsem všemu nechala volný průběh a jen jsem si užívala, tak mi to konečně vyšlo. Nevím, jestli je to nějaké pravidlo, ale mám ten pocit, že ten koho máte rádi a kdo má rád vás, tak přijde až tehdy, kdy to vůbec nečekáte... nebo kdy už přestáváte doufat...Takže hlavu vzhůru a úsměv na rty, všem to sluší víc, když se smějí...=o)=o)

Mrzí mě to

10. října 2009 v 21:44 | MaCicKa009 |  Moye...:-*
Proč mě líbáš a pak mě neznáš,proč se na mě díváš a děláš,že nevidíš,proč mě trápíš a nic nepovíš,proč mě necháváš tápat,jsem z tebe nervózní,ale přesto když tě vidím,rozbuší se mi srdce a objeví se ten známý šimravý pocit v břiše,při kterém ze sebe sotva vysoukám slovo.Dlouho přemýšlím nad tím,jak se tohle mohlo stát,vždyť tě vlastně ani neznám a pak mi to celé došlo,jsou to maličkosti,okamžiky,kterých si jen tak nikdo nevšimne,víš,to jak si upravuješ vlasy..to,jak se na člověka dokážeš zadívat tvýma nádhernýma očima,to,jak se dokážeš mračit,usmívat,tvé rozpaky,tvá gesta ..líbí se mi i to tvé mlčení,baví mě se s tebou smát.Tyhle maličkosti tě dělají OBROVSKY úžasným člověkem...tak proto..
Jenže pak mi to celé dojde,nic z tohohle není možné,nedá se s tím zžít,nedá se s tím dělat nic,vím,že to nejde,můžu jen trpět a čekat,zda to vyprchá..musím bojovat,ale nevím jak,prohrávám,pláču a zase prohrávám...vsázím na lásku všechno co mám a je mi to k ničemu..tohle se asi nemělo stát,ale...už je to ve mě..bolí to...zasloužím si to...mrzí mě to...

Já přijdu

10. října 2009 v 21:41 | MaCicKa009 |  Vaše myšlenky...:-*
Vzpomínky hluboko ve mně, neznámý strach a bezbarvé pocity.Co přijde teď?co nastane jak odejdu?co se ve mě bude odehrávat?začne nový život?nové já?proč jste mě donutily takhle se vzdát?proč jsem to dovolila...bude mi to líto, ale vím, že mi nikdo chybět nebude...jsem divná já, nebo jsou divní ostatní...proč jsem jako ve svém světě...ale já to dokážu...dokážu!!Já přijdu zase s usměvěm na tváři a s leskem v očích.Všechny vás ráda uvidím a opětuju vám úsměv.Já přijdu...přijdu,ale už se nikdy nevrátím.

Chtela bych

10. října 2009 v 21:38 | MaCicKa009 |  Básničky...:-*
Chtěla bych odpustit a zapomenout, chtěla bych se znovu smát.
Chtěla bych svůj život žít a neklečet na trnech v slzách a prázdnoty se bát.
Chtěla bych být sama a sama bych snad přeplavala nářků a bolesti splav
a snad bych už konečně žila a nepřipadala bych si zbytečná jak zapálené trsy trav.

odchazim

10. října 2009 v 21:36 | MaCicKa009 |  Sbohem..:-*
Odcházím.
A přesto zůstávám.
Zanechala jsem Ti kus sebe samé..
přesto příteli věz..
že jsem s Tebou byla ráda
a že jsi změnil můj život
děkuji Ti
že jsi se mnou byl alespoń chvíli

Bye

10. října 2009 v 21:34 | MaCicKa009 |  Sbohem..:-*
Pokud, že někoho miluji a vím že on mě odmítá, nebylo by lepší zdát se všech nadějí a hledat si nového člověka pro kterého byjsme něco znamenali? ...

Strasne

10. října 2009 v 21:31 | MaCicKa009 |  Sbohem..:-*
Nejspíš zešílím, je mi smutno po Tobě, Tvé tváři, úsměvu, moc mi chybí Tvé ruce-doteky, Tvé rty-laskání. Už Tě nikdy nechci vidět, strašně to bolí
S...T...R...A...Š...N...Ě!!!!!!

..slza

10. října 2009 v 21:29 | MaCicKa009 |  Ty jsi na mě už zapomněl:(...:-(
To poslední, co Bůh stvořil na člověku k dokonalosti jeho duše je slza. Je to jen malá kapka, ale dokáže pojmout všechny city světa které existují… Naději, smutek, touhu, lásku, bezmoc i smích. A v čem je její cena větší než zlato a drahokamy? Přesně tolik, kolik tě pálí v dlaních - tolik je upřímná. Poví ti tajemství srdce, které slovy nikdy nevyjádříš. Ale neplač.. Jsi přece "šťastný", říkal jsi… a já za to možná ani nestojím.